FRANTIŠEK HOŠEK

se narodil 2. dubna 1871 v Bechyni. Jeho otec byl mistr pekařský Matěj Hošek. František byl jedním z prvních žáků St. odborné školy keramické v Bechyni, kterou absolvoval v roce 1886. Jeho talentové předpoklady ho přivedly ke studiu na pražské Umělecko-průmyslové škole, kde navštěvoval ateliér profesora J.V. Myslbeka. Podle slov svého profesora i spolužáků byl jeho nejnadanějším žákem. Se smutkem se však veřejnost musela rozloučit s mladým umělcem, který zemřel v Praze 9. května 1895 ve věku 24 let, kdy podlehl střevnímu tyfu. Zemřel v pražské všeobecné nemocnici.

hosek

Prof. Myslbek v řeči nad jeho rakví vyjádřil hodnocení svého žáka slovy: „Zemřel umělec Bohem nadaný.“ Kdo prý znal úsudky prof. Myslbeka, všiml si, že tento sochař, který byl střízlivý až skoupý na slova chvály, zde neváhal s uznáním.

O životě sochaře Hoška se zřejmě více nedovíme, ale můžeme si přiblížit jeho dílo. Bylo samozřejmě poznamenáno školou prof. Myslbeka i jeho vlastenectvím. Nejčastěji se připomíná Hoškovo sochařské dílo alegorie Průmyslu pro budovu Městské spořitelny v Praze, kde také realizoval výplně oken.

František Hošek je autorem i drobnějších prací, které reprodukovala akc. továrna Keras, např. těžítko „Ukaž zoubek“ v terakotě a bílé fajanci, podnos „Amoret“, reliéfy Mánesa, Tyrše, Fügnera, Žižky, Smetany aj. Velmi známý je medailon „Madona s Ježíškem“ v terakotě a „Uzdravení slepého“. Z jeho posledních prací je skica k pomníku Jana Sladkého Koziny na vrch Hrádek u Domažlic, který ovšem už musel realizovat sochař Čeněk Vosmík. Dále lyrická kompozice „Loučení“ /klauzurní práce/, která je ve sbírkách Městského muzea v Bechyni a dalo by se říci s Ladislavem Stehlíkem, že až symbolicky napovídá blízkou smrt.