Karel Postl se narodil podle nejnovějších údajů v roce 1769 jako syn vrchnostenského úředníka na panství hraběte Paara. /Literatura se nemůže dodnes shodnout ani na nejzákladnějších datech jeho života. První zápis v bechyňské matrice pochází až z roku 1783 a týká se narození Anny Postlové Protože po tomto datu nacházíme v bechyňských matrikách celou řadu zápisů o Postlech, můžeme je takto sledovati až do 20. století. Můžeme tedy z toho usoudit, že se Postlové přistěhovali do Bechyně teprve někdy na počátku osmdesátých let 18. století. Z matričních záznamů je patrné , že zde žilo několik rodin Postlů. O jejich vzájemné příbuzenské souvislosti a o tom, ke které rodině náležel náš K. Postl, nemůžeme říct nic určitého. Není-li však Postl přímo rodákem, tedy aspoň pochází z Bechyňska. Narodil se na některém statku paarovského panství v rodině panského úředníka./
Zřejmě po základním vzdělání odešel do Vídně na studium malířství na Akademii. V roce 1806 poslal Společnosti vlasteneckých přátel umění žádost o místo profesora na umělecké akademii v Praze a po kladném vyřízení nastoupil 1. června 1806 jako akademický učitel krajinářského kreslení „ akademischer Lehrer der Landschaftzeichnung“. V témž roce byl jmenován i stavovským divadelním malířem, maloval divadelní dekorace.
Potřeba zřídit krajinářskou školu byla vyvolána dobovou zálibou v krajinách a vedutách, hnutím, které horovalo pro přírodu i probouzejícím se vlasteneckým uvědomováním, které si žádalo pohledy na českou krajinu, pohledy na české hrady a zámky.
Karlovi Postlovi se podařilo zvýšit prestiž českého krajinářství a prosadit nový způsob zobrazení krás české krajiny. Maloval i učil v duchu klasicistního názoru na ideální komponovanou krajinu a vychoval celou generaci v popisném empírovém pojetí veduty a grafiky, ke které patřili např. Václav Alois Berger, Jiří Döbler, Vincenc Morstadt, Josef Šembera, Antonín Pucherna, Martin Neureutter a především jeho nejnadanější žák Antonín Mánes.
Postlův romantický pohled zachytil především Prahu a její okolí, pohledy na české lázně /Karlovy Vary, Teplice, Františkovy Lázně/, Frýdlant, Liberec, Grabštejn, pohledy na ideální romantickou krajinu a samozřejmě neopomenul svou rodnou krajinu, Bechyňsko. Několik reprodukcí těchto prací se nalézá v Městském muzeu v Bechyni.
Zemřel v roce 1818 v Praze na souchotiny. Jeho smrtí zanikla i krajinářská škola, kterou po několika neúspěšných pokusech malířů otevřel 1. ledna 1836 Antonín Mánes.
„Postlovy pražské veduty i pohledy na česká města, oproštěné od topografických zájmů, dávají lidem možnost poznat krásu naší vlasti a stávají se spolu s listy jeho žáků a odchovanců Antonína Pucherny, Ludvíka Buquoye a dalších důležitým vývojovým článkem zpevňujícím jednotu výtvarného zaměření této doby.“ (Česká grafika XIX. století, Praha 1955. Str. 4-5)
zpracovala Anna Plachtová