„Na některé význačné postavy bechyňského života neprávem se zapomíná. V paměti mladších pokolení, která namnoze dosud žijí z dědictví poctivé jejich práce, ze zařízení, která oni uvedli v život k prospěchu obecnému, zbývá často pouhé jméno. Jsou to často lidé zevnějškem prostí, a proto snad nezdáli se kronikářům tehdejším vhodnými k záznamu v době, kdy celé dějiny bechyňské zdánlivě byly určovány tehdejší vůlí zámku. Jdeme-li však po stopách jejich života v paměti lidu, stojí tam často výše, než někteří z těch, které kronikáři naši paměti zachovali, svým čistým, bezprostředním lidstvím. Zaslouží si, aby paměti byli zachováni. K takovým náleží bývalý starosta bechyňský KAREL WALTER.“ (SVOBODA, František. Zapomínání, Lázně Bechyně. 1932, č. 2, s .2-3)
Narodil se 12. Února 1823 v obci Chříč mezi Zbirohem a Rakovníkem. Jeho otec Václav Walter byl obročný (obročný – osoba, které byla pravidelně vyplácena renta, podpora, příspěvek), a matka Johana roz. Mládková z Podskalí v Praze. Karel Walter pocházel z chudých poměrů a k jeho mládi, z doby před příchodem do Bechyně se nic nezachovalo.
Abych celý jeho příběh co nejpřesněji vykreslil, musím začít trochu ze široka, přenesu se v čase z Chříče zpět do Bechyně na přelom 18. a 19. století. Popíši zde několik osob, jejichž osudy se po příchodu Karla Waltera do Bechyně propojí.
První osobou je František Seelich, který se narodil 1. dubna 1796 do rodiny měšťanosty (měšťanosta, nebo také purkmistr je archaický výraz pro nejvyššího představeného obce – starostu) města Bechyně Josefa Seelicha. František Seelich se vyučil kupcem u Jiřího Happla, který měl kupeckou živnost a byl také barvířským mistrem. Po vyučení se 4. listopadu 1821 oženil s Josefou roz. Schwarzovou, která byla dcerou Alžběty roz. Adámkové a Antonína Schwarze, vrchního správce na zámku v Bechyni. Po sňatku si spolu zakoupili dům čp. 18 na náměstí (dnes čp. 10), kde si František Seelich zřídil obchod s koloniálním zbožím. Počali zde také čtyři děti. První se jim 24. srpna 1822 narodila dcera Antonie, poté se 12. dubna 1824 narodila dcera Karolína, která však zemřela ve svých pěti letech. Následoval první syn František, který se narodil 1. července 1826. A jako poslední se 11. července 1833 narodil syn Rudolf, který však téhož dne zemřel.
Z vydělaných a získaných peněz si manželé Seelichovi vybudovali polní hospodářství, tenkrát ještě za městem. Dnes se jedná o domy čp. 294, 295, 296 v Čechově ulici a čp. 958 v Gabrielově ulici. K polnímu hospodářství ještě postupně přikoupili přes 100 korců lesů a 50 jiter polí, dnes je to přibližně 30 hektarů lesů a přes 40 hektarů polí. Mezi pozemky, které vlastnili manželé Seelichovi patří například takzvaná „Fárníkova louka“, na které dnes stojí sídliště Obránců míru, nebo pozemky kde se nachází městský stadion a sídliště 5. května.
Rodině i jejich podnikání se celkem daří až do konce čtyřicátých let 19. století, kdy 3. listopadu 1838 umírá měšťanosta Josef Seelich a téměř přesně rok po něm 26. listopadu 1839 umírá také kupec František Seelich. Po smrti manžela zůstává Josefa Seelichová sama s dvěma dospívajícími dětmi na provozování obchodu a polního hospodářství. Tou dobou do Bechyně přichází mladý vandrovník Karel Walter, který po příchodu získává práci a bydlení u vdovy Josefy Seelichové. Čas plyne a mladý Karel si u vdovy Seelichové získává důvěru a zalíbení. Netrvá to dlouho a život Karla Waltera se s životem Josefy Seelichové definitivně propojil sňatkem, kdy je 21. srpna 1844 oddal tehdejší bechyňský děkan František Josef Sláma.
Z ušetřených peněz si novomanželé Walterovi kupují prostornější dům čp. 20 na náměstí (dnes čp. 12), do kterého přestěhují i obchod s koloniálním zbožím. Dcera Antonie od novomanželů získává jejich původní dům na náměstí čp. 18 a syna Františka poslali do Prahy, kde vystudoval práva a získal místo u finanční prokuratury také v Praze. Za vykonanou službu později získal titul c. a k. dvorní rada.
Karel Walter si u občanů města získává velkou oblibu a důvěru, která ho posune do rady města Bechyně a později v roce 1861 vystřídá zemského poslance Karla Fábera na postu purkmistra města Bechyně. Poté ještě následovalo zvolení do funkce okresního starosty.
V pozici purkmistra města Bechyně byl Karel Walter také velice oblíbený. Mnoho pomáhal chudému lidu, bez žádných nároků vyřizoval chudým přípisy k úřadům, pořádal takzvané Chudé bály, kdy výtěžek z nich putoval na koupi palivového dřeva pro chudé, a také těm, kteří ho nejvíce potřebovali, každoročně na svůj svátek daroval deseti chudým 2 zlaté. Dále bylo jeho přičiněním do Bechyně zavedeno městské pouliční osvětlení, byla postavena nová kašna, upraveno náměstí a vydlážděny okolní ulice. Zasadil se také o zhotovení pamětní desky děkanu a obrozenci Františku Josefu Slámovi, na níž daroval veliký obnos peněz, za jeho života však zhotovena nebyla. Nezapomněl ani na nejmenší, nechal zřídit čtvrtou školní třídu a pro všechny děti z města každý rok pořádal výlety do lesa Poušť. Jako okresní starosta založil okresní pojišťovnu. Velikým počinem Karla Waltera bylo vyzvání k založení dobrovolného hasičského sboru v roce 1874. Do hasičského sboru se tehdy přihlásilo 39 občanů a byl zvolen prozatímní výbor. V následujícím roce byly schváleny stanovy a sbor čítal již 73 členů. Toto snažení však překazila zdrcující zpráva, která postihla celé město i okres. „Karel Walter zemřel!“ Zemřel náhle dne 20. října 1875 ve věku 52 let a svou manželku Josefu tak přežil o sedm roků.
Ani v posledním okamžiku života svého na město nezapomněl. Ve své závěti ustanovil, že zahrada o rozloze 102 čtverečních sáhů a hodnotě přes 2000 zlatých, která k jeho domu náleží, bude bezplatně převedena do majetku městského pivovaru. Ostatní majetek, který po něm zbyl, si rozdělily jeho vyženěné děti, Antonie a František.
Jeho tělesné ostatky byly až do pohřbu, který se konal 22. října 1875 vystaveny v kostele sv. Michaela, kde se také konala zádušní mše. Poslední rozloučení s Karlem Walterem bylo významnou událostí, které se zúčastnili všichni obyvatelé Bechyně i širokého okolí. Pro vykreslení atmosféry posledního rozloučení zde vkládám výňatek článku z dobového tisku: „Pohřeb ten zajisté utkví nám všem dlouho v paměti, neb takového účastenství, tak hlubokého žalu dostává se v pravdě jen muži ctihodnému a zasloužilému, a tím v pravém smyslu slova byl zvěčnělý náš Karel Walter. „Náš Karel Walter“ — směle říci může město i celý okres. Kdo slyšel na hřbitově ten usedavý pláč školní mládeže, kdo viděl v každém oku vřelou slzu, byť i kamenné srdce měl, musel spolu sdíleti zármutek všeobecný. Odešel nám příliš časně pro město i pro okres celý.“ (Národní listy 17. 11. 1875, roč. 15, č. 316, s. 3)
Osoba Karla Waltera byla na téměř půl století zapomenutá. Toto se změnilo až ve 30. letech 20. století, kdy se tehdejší lidospráva rozhodla po něm pojmenovat jednu z ulic ve městě. Jedná se o ulici vedoucí ze severovýchodního rohu náměstí do ulice Klášterní. Bohužel je až do dnešních dob ulice pojmenovaná chybně Valtrova, měla by však být Walterova. Na tuto chybu v názvu poukázal například František Kocourek ve svém článku v Bechyňském městském zpravodaji č. 9/2002.
V roce 2022 k příležitosti výročí 200 let od narození Karla Waltera, které si připomeneme 12. února 2023, byl na starém hřbitově u kostela sv. Michaela obnoven hrob, ve kterém spočinul nejen Karel Walter, ale i celá rodina Seelichů.
Karel Walter byl velice důležitou osobností města, která velkou měrou přispěla k jeho modernizaci. Zajisté toho pro město vykonal daleko více, než jsem v tomto článku zmínil. Takových osobností ve městě žilo a působilo mnohem více a neměli bychom na jejich odkaz zapomínat.
Z archivních materiálů a kronik sestavil Jiří Bílek
Prameny a literatura:
Státní okresní archiv v Třeboni, Sbírka matrik jihočeského kraje, FÚ Bechyně, kniha 7, N 1784-1802, str. 55
Státní okresní archiv v Třeboni, Sbírka matrik jihočeského kraje, FÚ Bechyně, kniha 25, Z 1815-1841, str. 368
Státní okresní archiv v Třeboni, Sbírka matrik jihočeského kraje, FÚ Bechyně, kniha 7, N 1784-1802, str. 79
Státní okresní archiv v Třeboni, Sbírka matrik jihočeského kraje, FÚ Bechyně, kniha 27, Z 1857-1880, str. 129
Státní okresní archiv v Třeboni, Sbírka matrik jihočeského kraje, FÚ Bechyně, kniha 20, O 1818-1858, str. 35
Státní okresní archiv v Třeboni, Sbírka matrik jihočeského kraje, FÚ Bechyně, kniha 25, Z 1815-1841, str. 357
Státní okresní archiv v Třeboni, Sbírka matrik jihočeského kraje, FÚ Bechyně, kniha 9, N 1812-1823, str. 319
Státní okresní archiv v Třeboni, Sbírka matrik jihočeského kraje, FÚ Bechyně, kniha 28, Z 1880-1898, str. 424
Státní okresní archiv v Třeboni, Sbírka matrik jihočeského kraje, FÚ Bechyně, kniha 10, N 1824-1829, str. 9
Státní okresní archiv v Třeboni, Sbírka matrik jihočeského kraje, FÚ Bechyně, kniha 25, Z 1815-1841, str. 207
Státní okresní archiv v Třeboni, Sbírka matrik jihočeského kraje, FÚ Bechyně, kniha 10, N 1824-1829, str. 90
Státní okresní archiv v Třeboni, Sbírka matrik jihočeského kraje, FÚ Bechyně, kniha 11, N 1829-1834, str. 161
Státní archiv Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, Chříč, kniha 4, N 1819-1838, str. 409
Státní okresní archiv v Třeboni, Sbírka matrik jihočeského kraje, FÚ Bechyně, kniha 27, Z 1857-1880, str. 240
Státní okresní archiv v Třeboni, Sbírka matrik jihočeského kraje, FÚ Bechyně, kniha 20, O 1818-1858, str. 190
SVOBODA, František. Zapomínání, Lázně Bechyně. 1932, č. 2, s .2-3
KOCOUREK, František. Kudy chodíme – Valtrova ulice, Bechyňský městský zpravodaj. 2002, č. 9, s. 4
GRÉGR, Julius. Listy z kraje: Národní listy 17. 11. 1875, roč. 15, č. 316, s. 3.
BÍLEK, Jiří. Dění na starém hřbitově a v kostele sv. Michaela, Bechyňský městský zpravodaj. 2022, č. 11, s. 9
BÍLEK, Jiří. Karel Walter, purkmistr města Bechyně, Bechyňský městský zpravodaj. 2022, č. 10, s. 9