Opat Prokop Neužil se narodil v Bechyni 3.11.1861 /nynější čp. 446, Dolní Plechamr, kde je umístěna pamětní bronzová deska s reliéfním portrétem od akad. sochaře Bohumila Dobiáše staršího.
Pocházel z chudé rodiny, jeho otec Jan Neužil byl zedníkem. Tak jak to bylo zvykem v rakouské monarchii, aby mohl živit početnou rodinu /5 dětí/, musel si v příznivých měsících vydělávat v cizině, většinou ve Vídni a okolí. Matka Kateřina musela ze skrovného obnosu živit své děti, ale měla na paměti i jejich mravní a náboženskou výchovu. Čtvrté dítě, Karel, si změnil své jméno po vstupu do řádu sv. Benedikta na Prokopa. V Bechyni žil do svých pěti let, pak se rodina odstěhovala do nedalekého Srlína, do opařanské farnosti. V rodině se všichni vzájemně měli rádi, morální jednota se projevovala při každé příležitosti.
„Když Karel projevil své přání, že by rád studoval, aby se stal knězem, a otec zavrtěl hlavou, jelikož to bylo nákladné, bratr Jan, který už vydělával s otcem, prohlásil, že všechno, co vydělá, ušetří, aby jeho mladší bratr mohl přece studovat.“
Otce provázela neochvějná víra v Boha a když ve Vídni, kde pracoval, mnozí ztráceli svou víru, byl posilován mnoha kněžími, hlavně redemtoristy, a tuto víru přenášel do českého domova. Karel měl přání stát se jedním z těch, kteří pomáhají lidem odtrženým od rodin. Mnoho se hovořilo o Táboře, kde by měl studovat. Ale rodinný plán se změnil. Otec se rozhodl odjet do Ameriky.
Mnoho lidí z Čech odjíždělo do Spojených států amerických za lepším živobytím. Jan Neužil se přistěhoval se svou rodinou do Spillwille v Iowě, kde za poslední peníze koupil farmu. Celá rodina tvrdě pracovala, aby překonala počáteční nezdary. Až po dvou letech mohl náš opat uvažovat o možnosti studia, podporován panem učitelem Kovaříkem, který na škole sv. Václava brzy rozpoznal vlohy svého žáka. Ten si ho oblíbil jako svého druhého otce, se vším se mu mohl svěřit a on to byl, který mu pomohl k odhodlání k literární činnosti.
„Hochu, dověděl jsem se, že máš odjeti na studie. Jest to dobře, ale víš, tam nebudeš mít ani českých učitelů, ani českých knih, a bylo by veliká škoda, aby ses nám odcizil. Může být, že přece najdeš v ústavu nějakého Čecha, kterému bude třeba posílán český katolický týdeník „Hlas“, vydávaný v St. Louis. Dostane-li se ti do rukou, hleď si v něm čísti, abys nezapomněl na svou českou řeč. Byla by to škoda, velká škoda, kdybys se nám měl odcizit.“
Neužil se setkal s mnohými českými vlasteneckými kněžími, kteří byli jeho vzorem. Nicméně ubohá finanční situace mu stále nedovolovala vysněná studia. V šestnácti letech odjel do Milwauku, aby poprosil v semináři sv. Františka o přijetí, ale marně. Šel poprosit do benediktinského kláštera blízko Pittsburgu, nebyl přijat; ani v Chicagu, ani v Madisonu. Začal pracovat u jednoho švédského farmáře, kde si prací za osm měsíců vydělal na začátek studií. Studoval na učitelském ústavě v Decorahu, v r. 1880 byl jako devatenáctiletý jmenován učitelem ve Spillwille. Rád učil děti češtinu, svůj rodný jazyk. Jako jeden z prvních se přihlásil na výzvu opata Wimmra do zakládaného řádu českých benediktinů. Konečně mohl studovat kněžství! Po r. 1885 složil řeholní sliby, studoval filozofii a bohoslovectví na převorství sv. Prokopa. Před vysvěcením těžce onemocněl, byl proto poslán do Chicaga, aby se tam léčil.
V té době byli čeští benediktini v Chicagu prohlášeni za samostatnou řeholní družinu, 15. července 1888 klerik Prokop Neužil složil slavné sliby a 22. prosince 1888 byl vysvěcen na kněze v chrámu Páně sv. Víta v Chicagu.
Řád sv. Benedikta se řídil heslem: modli se a pracuj! Káceli lesy, zakládali osady, školy, budovali chrámy, studovali, navázali na kontinuitu latinského a řeckého písemnictví, přispívali ke křesťanské dobročinnosti.
Páter Neužil nezapomněl na svou těžkou cestu ke vzdělání, proto hned r. 1887 navrhuje zřízení české koleje sv. Prokopa, na níž mohli studovat i chudí hoši. Byl to velký čin, čin muže ducha a inteligence, který si uvědomoval význam vzdělání a víry. Zvláště pro nové přistěhovalce do Ameriky.
V březnu roku 1937 byl zvolen opatem českého benediktinského kláštera. Při cestě do Říma, v září 1937 navštívil rodnou Bechyni.
Znal hodnotu i důležitost slova a tisku, proto po založení koleje se ihned snažil o vydávání časopisu. Obrátil se na pátera Hessouna po nezdaru časopisu „Hlas“, aby se z jeho přílohy připravil časopis pro českou mládež „Přítel dítek“.
Odpověď P. Hessouna; „Vydávání samotného časopisu vyžaduje mnohem více, než pouhé potištění papíru. To vyžaduje mnoho práce a starostí…“ Ale páter Neužil cítil, že by česká katolická enkláva v Americe potřebovala svůj deník. Proto r. 1893 se kněží rozhodli vydávat deník „Národ“, redaktorem a ředitelem tiskárny byl jmenován P. Neužil. Začátky byly velmi těžké, financí se nedostávalo. Dvakrát týdně ještě vycházel časopis „Katolík“. Práce tedy nad hlavu. Ale ta hlavní myšlenka, aby české lidi v Americe podpořil ve víře, svědomitosti a čestnosti, se mu podařila.
Založil i ženský benediktinský klášter, akademii a vyšší školu pro dívky, seminář pro kněžský dorost a sirotčinec sv. Josefa. A mnoho klubů a spolků. Nejen zakládal, ale i stále o ně pečoval.
Měl dobré srdce, plné lásky a ochoty. Zemřel 2. 12. 1946. Kromě církevních hodnostářů kondoloval i prezident dr. Eduard Beneš. Nakonec slova generálního konzula v New Yorku dr. Kuráže:
„Vyslovuji soustrast nad úmrtím opata P. Neužila, jehož skvělé zásluhy na poli výchovy, dobročinnosti a plodné církevní práce v celé krajanské Americe budou zapsány zlatým písmem v dějinách americkočeskoslovanské větve a Československá republika ztrácí v zemřelém opatovi Prokopu Neužilovi vzácného přítele a hluboce vlastenecky založeného kněze, který se velmi zasloužil o utužení bratrské pásky mezi starou vlastí a krajinskou Amerikou.“
zpracovala Anna Plachtová