Narodily se v rodině Blažků ve Skrýchově u Opařan; v rodině již byla dcera Anna, po nich se narodil ještě syn František.
Jistě to pro matku nebyl snadný porod a hlavně ta hrůza ze srostlých dvojčat. „Starý lékař z Opařan se ji snažil uklidnit slovy: ´Srdce jim bijou jako zvony a to je teď nejdůležitější.´ Sám se však po celou lékařskou praxi s takovým případem nesetkal a nedokázal ani odhadnout, jak se budou děti vyvíjet.“
Název siamská dvojčata je odvozen podle srostlých chlapců v Siamu z roku 1811.
Josefa a Růžena byly srostlé v krajině pánevní, měly tedy společné orgány močové, řitní a poševní. Do pasu dvě samostatné a cítící bytosti, v oblasti pánevní jeden člověk. Sestry měly oproti jiným případům siamských dvojčat vyvinuty dva páry nohou. Proto mohly celkem normálně chodit, i když jedna měla kratší nohu a musela chodit trochu bokem. Přesto měly normální šťastné dětství. Normální? Sice si hrály s ostatními dětmi, byly živé a rozpustilé, ale stále spolu. Jak asi občas zatoužily být každá sama sebou; hrát si, učit se, sedět, vykonávat intimní potřeby, spát stále pospolu. Jistě s rostoucím věkem tato přání sílila, i když byly od malička zvyklé na tento společný úděl.
Chirurgický zákrok nepřipadal v úvahu, jak potvrdili lékaři v Praze, později i v USA. Vidím to jako jejich osobní tragedii, i když se záhy staly centrem pozornosti doma i ve světě. První, kdo se o ně zajímal, byl hrabě Nádherný, vzdělaný světák, který rodině vzkázal: „Buďte šťastná,matko. Jednou Vám vydělají velké peníze.“ A zasloužil se o to: předně je připravil k budoucímu údělu varietních hvězd, ale myslel i na základní vzdělání. Měly z jeho prostředků vlastního učitele (také do normálních školních lavic by se nevešly). Učily se kromě základního učiva cizím jazykům: němčině a francouzštině, zpěvu, hře na housle a xylofon. Měly to štěstí, že byly nadané a inteligentní. Jinak by svůj osud asi neunesly.
V jejich jedenácti letech se objevily fotografie v našich i cizích novinách: roztomilé holčičky oblečené do stejných šatů (všechna čest tehdejším švadlenám). Ze všech jejich fotografií je vidět, jak se dnes říká, důmyslný image, trochu exotiky a upoutání pozornosti. Není proto divu, že při tehdejším vkusu, hladu po senzacích , se staly středem pozornosti agentů a obchodníků. Francie, hlavně Paříž, jim otevřela cestu do světa. Staly se senzací doma i v zahraničí. Často vystupovaly v karlínském divadle i jiných českých městech. Ale hlavní úspěch je čekal za oceánem, v Americe. Hlavní senzací byla jejich fyzická abnormálnost, doprovázená však i hudebními čísly, hrou na nástroje a zpěvem národních i jiných písní a kupletů. Vystupovaly ve varietní společnosti, nejčastěji s nejvyšším mužem světa Van Albertem of Holland (The tallest Man in the World) a javanským trpaslíkem Pani, který měl komické výstupy ,dále to byl Freddie, muž bez paží, který dokázal používat dolní končetiny tak obratně jako ruce, nejtěžší žena a muž na světě… Na cestách je doprovázela jejich sestřenice Anna Truhlářová a impresário Ike Rosa.
Byly i obchodně zdatné a podnikavé. Postavily hospodu Na zastávce v Sepekově, kterou pronajímaly. Čas strávený v Čechách trávily zde a na kvěchovském mlýně.
Tam se totiž maminka s otcem a synem Františkem po prodeji domu ve Skrýchově přestěhovali k nejstarší dceři Anně, provdané Chocholové (Chocholův velký mlýn u Božetic, katastr Sepekov). Chocholů bylo 6 synů a 4 dcery, dva ze synů odešli do USA.
Nejmladší Blažek, František, se zde vyučil mlynářem. Ale přišla 1.světová válka, musel na vojnu a vrátil se jako italský legionář.
Co se však nestalo? Celá událost je obestřena tajemstvím, které nikdy žádná ze sester neprozradila ani svým nejbližším. Růžena se stala matkou. Vlastně anatomicky obě, ale jen ona měla poměr s mužem. Byl to jejich impresário nebo některý z členů varietní skupiny (Franzel Dvořák)? Neví se dodnes, asi se už nikdy nebude vědět. Taky proč? Nikdy se nevdala, její muž by byl teoreticky bigamista. Dvojčata přivedla na svět (jinak se to nedá říct) v pražském sanatoriu MUDr Kukuly v roce 1911 syna Františka. Pěkného klučíka, který s nimi také vystupoval.
Po 1.světové válce jely opět na turné do USA. To je již doprovázel bratr František. Ovšem svět se již změnil, jejich zenit již upadal. Navíc jedna z nich vážně onemocněla, dostala zápal plic a jak to u těchto případů bývá, zemřely obě najednou – 30.března 1922 ve věku 44 let. O jejich tělesné schránky nejdříve projevila zájem lékařská fakulta v Praze, ale zřejmě z finančních důvodů se tento převoz neuskutečnil. Josefa a Růžena byly tedy zpopelněny v USA a bratr František, jeden strýc Chochole a syn František se vrátili do Čech se stříbrnou urnou. Urna je uložena v rodinné hrobce v Sepekově.
Bratr František získal v Americe něco peněz po sestrách, jeho budoucí manželka Marie měla také nějaké věno, koupili si tedy mlýn Na Prádle. Syn siamských dvojčat, František, žil u nich, v Bechyni se vyučil elektrikářem. Později se oženil s Marií Kovaříkovou, švadlenou. Získal po matce a tetě dost peněz, ale byly to geny nebo výchova, že se mu velmi brzy rozkutálely? Paní Blažková byla šikovná švadlena, táhla rodinu. V roce 1932 se jim narodil syn . Je také již po smrti.
Pán Bůh nechť jim dá lehké odpočinutí.Sestry Blažkovy zažily chvíle slávy, ale jistě i mnoho utrpení ve svém neobvyklém životě. Jak jinak by se asi vyvíjel jejich život, kdyby byly normálními dvojčaty?
Podle pramenů z rodinného archivu a vyprávění a článku „ O životě dvou matek a jednoho syna aneb Podivuhodné osudy siamských dvojčat“ Jana Chmelíka (Víkendové listy Táborských listů, l5.června 1999)