30. 3. 1914 – 22. 5. 1967
Paní Helena Pekařová sice není přímo bechyňskou rodačkou, ale celým svým srdcem i duší do Bechyně zcela právem patří. Její divadelní začátky patří do Sudoměřic u Bechyně, kde působila jako učitelka obecní školy. Zde také hrála ještě pod svým dívčím jménem a také režírovala některé inscenace. Mezi její první role patřila postava majitelky Supí Hory v divadelní hře Václav Hrobčický z Hrobčic z roku 1945. Jako režisérka se uvedla například pohádkovou hrou Pro princeznu Svobodu z roku 1946 nebo veselohrou Krakonošova medicína ze stejného roku. V roce 1949 se přestěhovala do Bechyně, provdala se za profesora Jana Pekaře a hned se začlenila mezi bechyňské ochotníky. Byla výbornou herečkou a později i režisérkou. Měla na svém kontě mnoho divadelních rolí a více než desítku režijních počinů. Pracovala také ve výboru souboru v letech 1952 – 1954 jako jednatelka. S režií začala v r. 1949 hrou A. Jiráska „M. D. Rettigová“. V roce 1952 zrežírovala hru G. Zapolské „Morálka paní Dulské“ a k 100. výročí ochotnického divadla v Bechyni nacvičila hru G. Preisové „Její pastorkyňa“. V této hře obsadila do hlavní mužské role tehdy devatenáctiletého studenta zdejší SPŠK, pozdějšího význačného herce a režiséra Národního divadla Jana Kačera. Za svou režii získala i ocenění v soutěžích, např. za režii hry Platon Krečet v r. 1959. Ve své divadelní činnosti se věnovala také dětem. V r. 1963 s nimi a pro ně nacvičila hru
„Fripiri“. Hrála hry všech žánrů včetně pohádek pro děti, zvláště ráda měla komedie, kde dokázala svůj komediální talent uplatnit nejlépe. Pamětníci si jistě vzpomenou na její Sylvii Bennettovou v komedii A. Watkina „Co v detektivce nebylo“ z r. 1964. Její poslední rolí byl monolog J. Šamberkové z Průchových „Hrdinů okamžiku“ v r. 1966. Když v květnu 1967 zákeřná nemoc předčasně ukončila její život, ztratil v ní soubor nejen výbornou herečku a režisérku, ale i osobnost, která dovedla své zkušenosti, životní optimismus a lásku k divadlu předávat ostatním. Pod vlivem její smrti nebyla realizována v tomto roce žádná inscenace a veškerá činnost v souboru se zastavila.
Podle kroniky DS Lužnice a ze vzpomínek současníků i vlastních sestavila M. Kubešová a doplnil textem a
fotografiemi Honza Pekař.