V roce 1958 přichází do Bechyně mladý student, aby pokračoval ve studiu na zdejší keramické škole. Je jím Karel Kryl, který chtěl být hrnčířem po pradědečkovi. Studuje zde také jeho o rok starší sestra Marie. Právě ona,podle jeho spolužáka Jana Proška z Českých Budějovic byla tím, kdo Kryla do Bechyně přivedl. „Vyprávěla doma, jak to tam bylo krásné, až se Karel rozhodl, že tam půjde také,“ říká Jan Proško Jistě si to dokážete představit. Poprvé v životě bez rodičů, život na internátě… ,,Keramická škola měla dva internáty, rozdělené zahradou: jeden ve starém klášteře, s nádhernou kaplí a refektářem. Tam spaly holky. Na druhé straně jsme bydleli my kluci. A mezi oběma budovami byla zahrada vzdechů, jak jsme jí říkali. Vůbec, v Bechyni jsme užívali spousty radostí. Hráli jsme fotbal, jezdili jsme na vodu. Rád na to vzpomínám. Tenkrát byla doba velkých trempinků, na keramičce vznikl klub Demižon, jehož členy byli třeba Miki Ryvola nebo Petr Heřman. Později jsme společně jezdili do osady Zlatý klíč. Mělo to v sobě velikánské kouzlo” Na svých romantických toulkách v okolí Bechyně jej cesta zavedla proti proudu řeky Lužnice pod bechyňský most a dále do míst, kde se řeka točí. Zde se od nepaměti nacházela sokolská plovárna s řadou dřevěných kabin na převlékání přesně v duchu “Rozmarného léta,,.
Zde se také Kryl seznámil a poznal prvního písničkáře v životě Majku Čecha, který zde přes deset let vykonával funkci plavčíka a správce. Majka Čech byla všestranná osobnost.
Pracoval jako dřevorubec, byl básník, spisovatel, hudebník, tremp, filmař, obnovitel bechyňského skautingu. Písničky, které složil, pak přehrával na kytaru vděčným posluchačům. A možná právě tyto okamžiky byly rozhodující v dalším směřování Karla Kryla. Jeho prvním učitelem ve hře na kytaru byl Miki Ryvola.
Krylova první písnička byla napsána v Bechyni: „Potkal jsem svou tchýni”
Potkal jsem svou tchýni na mostě v Bechyni,
vítr jí rozfoukal drdol,
moje milá tchýně kráčela si líně,
neboť si koupila Sidol.
Sidol je voda na čištění kamen,
ten, kdo ji pije, s tím je provždy a-ámen,
proto taky Sidol nepiju!
Když si tvoje tchýně libuje ve víně,
můžeš jí ho trošku vypít,
až to tchýně pozná, bude mela hrozná,
halt se nesmíš nechat chytit.
Sidol je voda na čištění kamen,
ten, kdo ji pije, s tím je provždy ámen,
proto taky Sidol nepiju
ju, -ju, -ju, proto taky Sidol nepiju!
V roce 1961 byl Proško jedním z prvních spolubydlících, které Karel Kryl spatřil, když s novým školním rokem přišel na pokoj na tamním intru. Zároveň byl asi prvním člověkem,
který slyšel jednu z Krylových nejslavnějších písní “Bratříčku, zavírej vrátka,,. Beránka vlku se zachtělo, popsal invazi Kryl ve svém nejslavnějším protestsongu „Vidím to, jako by to bylo dnes. Přišel jsem ze školy, hodil tašku do rohu. On už byl na pokoji, seděl zvrácený na židli, kolena opřená o kraj stolu, kytaru v ruce, brnkal, něco brumlal, zapsal si to, pak mě zavolal a říká: ,Hele, Honzo, já ti něco zahraju,‘“ líčí Proško. Že by ale šlo o píseň proti Rusům, to odmítá. „Vždyť to bylo v roce 1961, to jsme ještě ani nevěděli, že přijdou. On to tehdy skládal jako protestsong proti válce, proti násilí.“ Kryl byl poměrně malé postavy měřil jen 158 centimetrů! Na internátě tak získal přezdívku “Páťák,,. Není tak divu, že často musel sloužit starším spolužákům jako bažant při různých úkolech. Ano, bylo to sice kruté a nespravedlivé, ale v té době to nebylo považováno za šikanu spíše za čest sloužit starším. Kryl se také zapojil do divadelní dění a to díky profesoru matematiky na keramické škole Dr. Pavlu Staškovy, který byl členem zdejšího ochotnického souboru. V roce 1959 byl obsazen do role vysloužilce v Čapkově hře ,,Loupežník” a v roce 1960 si zahrál ve studentském představení hry Voskovce a Wericha ,,Gorila ex machina”. Obě představení v režii Dr. Pavla Staška.
Po svém návratu z emigrace se Karel Kryl rád od Bechyně rád vracel. Uspořádal tak koncert na střeše keramické školy na školním dvoře. Kryl byl také hostem maturitního plesu
ve školním roce 1991/1992. Vystoupil tu v rámci půlnočního překvapení. Měl jsem tu čest se s ním také setkat na náměstí v Bechyně v doprovodu svého spolužáka
Venci Schmidtmayera řečeného ,,Koule”. Společně jsme sedli do restaurace Panská na náměstí. A můj dojem z toho setkání? Byl nešťastný z vývoje naší společnosti, z rozdělení
Československa. Ze slov Karla Kryla: „Nedojde-li k potrestání viníků, nastane politický marasmus. Co to udělá s duší národa? S jeho myšlením? Tím, že se jeden zločin nepotrestá, se pouze vytváří půda pro další zločiny…Tohle není moje vlast, tou bylo Československo. Ale to už neexistuje… Spory by se měly vyříkat z očí do očí. Mezi mnou a mnoha lidmi existuje velikánský problém: sametová revoluce. Před ní jsme měli společného nepřítele. Ten padl a nyní přišly druhořadé nebo třetiřadé zájmy. Lidi zaujímají postoje. Jsem kritický v každé době, nikoliv za každou cenu …Bohužel, dokážu být velmi vznětlivý a agresivní. Navíc jsem prťavej jako foxteriéři, což jsou nejvzteklejší psi.“ Asi ty všechny životní nátlaky nezvládal, byl neustále rozhořčený, řešil to i alkoholem, to vše asi přispělo k jeho předčasnému úmrtí – infarktu.“ Jako vzpomínku na Karla Kryla byla odhalena 24. dubna 1999 v budově Střední
uměleckoprůmyslové školy v Bechyni, u příležitosti 110. výročí jejího založení, pamětní deska věnovaná Karlu Krylovi. Autorem návrhu i realizace je Patrik Proško. Desku věnovali Krylovi jeho spolužáci.
Ze vzpomínek jeho spolužáků a vlastní fotodokumentace, Mikiho Ryvoly a z dostupných zdrojů sestavil Honza Pekař.
Zdroj: https://www.denik.cz/hudba/na-karla-kryla-v-bechyni-vzpominaji-i-25-let-po-jeho-smrti-20190305.html
Zdroj: https://www.idnes.cz/kultura/literatura/karel-kryl-pulkacir-rozhovor.A140407_101346_literatura_jkl
Zdroj: https://www.idnes.cz/kultura/literatura/karel-kryl-pulkacir-rozhovor.A140407_101346_literatura_jkl
